Připravovaná publikace pro společnost Bušidó, na které se podílím.
V knize „Cuba – záštita japonského meče“ jsem autorkou všech fotografií. Tuto knihu o tématice záštit japonských mečů bude vydávat společnost Bušidó www.busido.cz a autorem textů je Jakub Zeman.
Záštita japonského meče prodělala za staletí výrazný významový posun od původní přísně utilitární funkce ochrany ruky válečníka před soupeřovou čepelí po ozdobný artefakt, praktický šperk, vyjadřující vkus, sociální postavení, potažmo osobu svého nositele.
Její vývoj pak byl završen koncem 19.století produkcí čistě dekorativních předmětů ve formě cuby hamamono pro evropské a americké sběratele. Avšak je otázka, jestli tyto drobné plastiky, které už nebyly míněny k montáži na meč, můžeme přes mistrovské minuciózní vypracováni mezi cuby řadit. Záštitu japonského meče je možno zkoumat z různých hledisek; historického a kunsthistorického, technologického, jakož i z velice zajímavého aspektu námětů. Historický úhel pohledu se zabývá studiem tvarů, tloušťky či dekoru cub s jejich dobovou podmíněností.
Souvisí rovněž úzce se studiem historie japonského meče, jehož byla záštita vždy součástí a v případě mečířem zhotovené tókóši cuby dokonce sourozencem. Kunsthistorický úhel pohledu v sobě zahrnuje jednotlivé mistry a školy, zabývající se výrobou záštit, stejně jako případnou identifikaci výtvarných děl, která se stala inspirací námětu dekoru cuby. Technologický aspekt se zabývá použitými materiály včetně speciálních kovových slitin a jednotlivými výzdobnými technikami v celé jejich nepřeberné škále.
Náměty dekoru jsou pak pootevřeným oknem do duchovního světa starého Japonska. Seznamujícím nás s přírodou a jejími proměnami, předměty denní potřeby, japonskou a čínskou historií, mytologií, poezií, literaturou a náboženstvím.
Kromě odkazů na položky výše uvedené se na záštitách často setkáváme s nesčíselnou řadou jinotajných šťastných symbolů, takže cuba někdy suplovala i magickou úlohu talismanu (mamorimono) stejně jako rytina na čepeli meče horimono. Kromě tradičně japonských námětů se setkáme s překvapivě značným množstvím námětů čínských. Nelze se divit, Říše středu byla po staletí kulturním arbitrem dálněvýchodní oblasti, takže se občas setkáváme i s termínem sinokulturní oblasti.
Začlenění určitých zahraničních aspektů do eklekticky otevřenější japonské kultury ovšem představuje jen několik kamenů v nádherné a pestré mozaice, kterou bezesporu tradiční japonská kultura je. Pro vážného zájemce o fenomén mečových záštit by ovšem alespoň částečná znalost čínských kulturních reálií měla být kategorickým imperativem, neboť jinak by bylo bádání na tomto poli neúplné. V ohnisku všech těchto úhlů pohledu se nachází mečová záštita, uchvacující japonské a od poloviny 19.století i západní badatele a sběratele. Snad nebude příliš smělé, pokud označím malý prostor, vymezený jejími rozměry, za jeden z koncentrátů tradiční japonské kultury.
Stejně jako v případě japonské keramiky se i u cub můžeme setkat se dvěma póly přístupu, od cizelérské dokonalosti korespondující s jemností a precizním dekorem keramiky ve stylu Sacuma, po zdánlivě hrubé, ve skutečnosti navýsost vytříbené vypracování, silně působící kvalitou svého materiálu a jeho patiny, korespondující s těžkou neglazovanou kameninou ve stylu Bizen. V obou směrech přístupu k pojetí se setkáváme s mistrovskými dílky, zhmotňujícími tradiční estetické ideály wabi (ušlechtilá prostota), sabi(půvab patiny) a júgen (estetická transcendence), vycházející původně z poezie a později inkorporované do estetiky čajového obřadu.